Jak víš, že je to želva?

Možná nevíte, kdo jsou pásovci? V Rusku a v jeho nejbližších zemích se nenacházejí a pásovce můžete vidět pouze v zoologické zahradě. Určitě se podívejte, je to velmi zajímavé zvíře. Mezitím si přečtěte pohádku „Odkud se berou pásovci“ od Rudyarda Kiplinga.

Odkud se pásovci vzali?

Milý chlapče, opět ti budu vyprávět pohádku o dávných a dávných časech. Pak žil Ježek Trnitý. Žil na bahnité řece Amazonce, živil se šneky a různými odrůdami. A měl přítele, želvu pomalou, která také žila na bahnité řece Amazonce, jedla různé odrůdy a zelený salát. Všechno šlo dobře, že, drahý chlapče?

Ale ve stejné době, ve vzdáleném a starověkém čase, žil Malovaný jaguár na bahnité řece Amazonce. Snědl vše, co mohl chytit. Pokud se vám nepodaří chytit jelena, sežere opici; Pokud se vám nepodaří chytit opici, sežere žábu nebo švába. A když nejsou žáby nebo švábi, jde za svou matkou Jaguárem, aby mu vysvětlila, jak se chytají želvy a ježci.

Matka mu půvabně mávala půvabným ocasem a často ho poučovala:

– Jestli, synu, najdeš ježka, hoď ho rychle do vody. Ježek se ve vodě otočí sám. A pokud najdete želvu, vyškrábněte ji tlapou z krunýře.

A všechno šlo dobře, můj milý chlapče.

Byla krásná noc na blátivé řece Amazonce. Malovaný jaguár viděl, že pod kmenem padlého stromu vedle sebe sedí Ježek Trnitý a Želva pomalá. Nemohli uniknout, a tak se Ježek Trnitý schoulil do klubíčka, protože jinak by nebyl Ježkem, a Želva pomalá si stáhla nohy a hlavu pod krunýř, protože byla Želva.

Všechno šlo, jak mělo, můj milý chlapče, že?

– Pozorně mě poslouchejte! – řekl Malovaný jaguár – To, co vám chci říct, je pro vás velmi důležité. Maminka mě naučila, že když uvidím ježka, mám ho hodit do vody a on se pak sám otočí, a když uvidím Želvu, mám ji tlapkou vyškrábat z krunýře. Ale kdo z vás je Želva a kdo z vás je Ježek – přísahám na své skvrny, nevím!

– Pamatuješ si dobře, co ti řekla tvoje matka? – zeptal se Ježek Trnitý. – Udělal jsi chybu? Možná ti maminka řekla, že když otočíš želvu, měl bys ji vyškrábat z vody, a když chytíš ježka, měl bys ho hodit rovnou na jeho krunýř?

– Pamatuješ si dobře, co ti řekla tvoje matka? – zeptala se Pomalá želva. – Udělal jsi chybu? Možná vám řekla, že když namočíte ježka vodou, musíte ho poškrábat tlapou, a když potkáte želvu, musíte jí odstranit krunýř, aby se mohla otočit?

– To je stěží pravda! – řekl Malovaný jaguár, ale stále byl trochu zaskočen. – Prosím, zopakujte znovu, co jste právě řekl. A pokud možno jasněji.

“Když drápy poškrábeš vodu, nalij ji a otoč ji s ježkem,” řekl Ježek trnitý. – Dobře si to zapamatujte, protože je to velmi důležité.

“Ale,” řekla Pomalá želva, “když vyškrábeš vodu z ježka, musíš ji nalít na želvu.” Neznáte to taky?

“Z vašeho zmatku mě dokonce bolely fleky na zádech!” – řekl Malovaný jaguár “Neprosím tě o radu, jen se ptám, kdo z vás je Ježek a kdo Želva.”

“Neřeknu,” odpověděl Ježek. “Ale jestli chceš, prosím, zkus mě vyškrábat z mé ulity.”

– Ano! – řekl Malovaný jaguár – Teď vidím, že jsi želva. Myslel sis, že nebudu hádat. A uhodl jsem to.

A Jaguár praštil tlapou, jak jen mohl, do Ježečka právě ve chvíli, kdy se Ježek schoulil do klubíčka. A samozřejmě, ostré bodliny ježka se zabodly do Jaguárovy tlapy. To by možná nic nebylo, ale naneštěstí Jaguár úderem tlapky odhodil ježka daleko, daleko do lesa a nemohl ho najít v křoví, protože byla velká tma. Pak si strčil tlapu do úst, ale tím jehly píchly ještě víc. Kvůli bolesti nemohl dlouho mluvit, a když promluvil, řekl:

“Teď vidím, že to vůbec nebyla želva.” Ale jak poznám, že je to želva?

A poškrábal se vzadu na hlavě tlapou, která nebyla poškozena ježkovými trny.

“Jsem Želva,” přiznal Leisurely, “Vaše matka vás naučila správně.” Řekla, že bys mě měl tlapkou vyškrábat z ulity. To je pravda. No, pusťte se do práce!

– Právě jsi řekl, že řekla jednu věc, a teď říkáš, že řekla něco jiného! – řekl Jaguár a vysál si trny z tlapy.

“Vy říkáte, že já říkám, že řekla něco jiného,” řekla Želva. – Tak co s tím? Koneckonců, pokud jsem, jak říkáte, řekl, že ona řekla to, co jsem řekl, pak se ukáže, že jsem řekl to, co ona. A jestli si myslíš, že řekla, že bys mě měl otočit tlapkou a neházet mě do vody i s mou mušličkou, nemám s tím nic společného, ​​že?

“Ale ty sám jsi právě řekl, že bych tě měl vyškrábat z tvé ulity svou tlapou,” řekl Malovaný jaguár.

– Dobře se zamyslete a pochopíte, že jsem to nikdy neřekl. “Právě jsem říkal, že tvá matka řekla, že bys mi měl svými drápy utrhnout lasturu,” řekl Leisurely.

– Co se stane, když ti utrhnu mušli? “ zeptal se Jaguar opatrně a zavětřil.

“Nevím, protože mou lasturu ještě nikdo neutrhl, ale říkám ti pravdu: jestli se chceš dívat, jak od tebe plavu, hoď mě prosím do vody.”

– Nevěřím ti! – řekl Malovaný jaguár “Moje matka řekla jednu věc a ty jsi řekl, že ona řekla něco jiného, ​​a teď je pro mě všechno tak zmatené, že nevím, kde mám ocas, kde mám hlavu.” A teď jsi řekl jednoduchá slova, kterým rozumím, a to mě mate nejvíc. Máma mě naučila hodit jednoho z vás do vody, a protože říkáš, že chceš do vody, je jasné, že do vody nechceš. Skočte tedy do bahnité vody řeky Amazonky. Naživu!

– Dobře, skočím, ale vězte: vaše matka bude velmi nešťastná. Prosím, neříkejte jí, že jsem vám neřekl, co řekla.

“Pokud řekneš ještě slovo o tom, co řekla moje matka.” vykřikl Jaguár, ale nestihl dokončit, protože Želva, jako by se nic nestalo, se ponořila do bahnité vody řeky Amazonky.

Dlouho plavala pod vodou a doplavala ke břehu, kde na ni čekal Ježek trnitý.

– Málem jsme zemřeli! – řekl Ježek. “Nelíbí se mi ten Malovaný jaguár.” Co jsi mu o sobě řekl?

– Řekl jsem mu pravdu. Upřímně jsem mu řekl, že jsem želva, ale on mi nevěřil, donutil mě skočit do vody a byl velmi překvapen, když viděl, že jsem opravdu želva. Teď si šel stěžovat matce. slyšíš?

Bylo slyšet, jak Jaguár řve mezi keři a stromy nad bahnitou řekou Amazonkou a volá k sobě Jaguárovu matku. A přišla.

-Ach, synu, synku! – promluvila a ladně zamávala svým půvabným ocasem. “Vypadalo to, že děláš něco, co jsi dělat neměl.”

Zde je celý příběh Jaguára, ježka, želvy a pásovce najednou. Kresbu můžete otáčet libovolným směrem. Želva se učí ohýbat, a proto se jí šupiny na zádech rozestoupily. Želva stojí na ježkovi, který čeká, až na něj přijde řada, aby se naučil plavat. Tento ježek je japonský ježek; fakt je, že když jsem chtěl nakreslit obrázek, naše vlastní ježky jsem na své zahradě nenašel. (Bylo odpoledne a oni šli spát pod jiřiny.) Skvrnitý jaguár vykukuje shora; Jaguár si pečlivě obvázal svou masitou tlapu; vždyť se píchl a snažil se Ježka vyškrábat zpod jeho trnů. Je velmi ohromen, když vidí, co želva dělá; bolí ho tlapka. Stvoření s podivným čenichem a malýma očima, přes které se strakatý jaguár snaží přelézt, je to Pásovec; Želva a Ježek se promění v takové Armadillos poté, co přestanou cvičit. Toto je kouzelný obrázek; Částečně proto jsem na obličej Jaguara nenakreslil knír. Další důvod, proč jsem to neudělal, je ten, že mu ještě nevyrostl knír. Matka Jaguar ráda říkala svému synovi Uvalnyj.

„Nad řekou jsem potkal jedno zvířátko a chtěl jsem ho vyškrábat zpod krunýře; Ona sama řekla, že tohle chce, a teď mám celou tlapu plnou třísek!

-Ach, synu, synku! – řekla matka a půvabně zamávala svým půvabným ocasem – Podle těchto třísek, které se ti zaryly do tlapky, vidím, že to byl Ježek. Měl jsi ho hodit do vody.

— Hodil jsem do vody další zvíře. Řekl, že se jmenuje Želva, ale já mu nevěřil. Ukáže se, že to skutečně byla Želva. Ponořila se do vody, do bahnité řeky Amazonky, a už jsem ji nikdy neviděl. A tak jsem zůstal hladový a myslím, že se odsud musíme přesunout jinam. Tady, na bahnité řece Amazonce, jsou všechna zvířata tak chytrá. Chudák, nemůžu se s nimi vyrovnat.

-Ach, synu, synku! – řekla jeho matka a ladně zamávala svým půvabným ocasem. – Pozorně poslouchejte a pamatujte si, co říkám. Ježek se stočí do klubíčka a jeho ostny trčí na všechny strany. Podle tohoto znamení vždy poznáte ježka.

“Nelíbí se mi ta stará žena, ach, jak se mi to nelíbí!” – řekl Ježek Trnitý. -Co mu ještě řekne?

“Ale želva se nemůže stočit do klubíčka,” pokračovala jaguárka a ladně mávala svým půvabným ocasem “Želva stahuje hlavu a nohy pod krunýř.” Podle tohoto znamení Želvu vždy poznáte.

“Nelíbí se mi ta stará žena, ach, jak se mi to nelíbí!” – řekla Pomalá želva “Ani nabarvený jaguár nezapomene na tak jednoduchou lekci.” Ach, Thorny Thorne, jaká škoda, že neumíš plavat!

“Přestaň si o mě dělat starosti,” odpověděl Thorn-Thorn. “Tobě taky něco chybí.” Přemýšlejte: jak úžasné by bylo, kdybyste se mohli schoulit do klubíčka! Ach, v jakých potížích jsme! Poslouchejte, co říká Jaguar!

Malovaný jaguár seděl nad bahnitou řekou Amazonkou, vysál si trny z tlapy a mumlal si pro sebe:

Kdo se schoulí do klubíčka
Říká se mu Ježek.
Kdo plave ve vodě
Pokládaný jako želva.

“Nikdy na to nezapomene, ani po čtvrtečním dešti,” řekl Ježek. – Podepřete si bradu, Nespěchaný, – Chci se naučit plavat. To se může hodit později.

– S radostí! – řekla Želva.

A podpírala Thorna za bradu, zatímco Thorn plácal v blátivé řece Amazonce.

– Bude z vás vynikající plavec! – řekla Ježkovi. “A teď buď tak laskav, rozepni mi tkaničky na zádech, které drží moji mušličku pohromadě, a já se pokusím schoulit do klubíčka.”

Ježek Trnitý povolil Želvě tkaničky na zádech a Želva se začala tak silně rvát a svíjet, že se jí nakonec podařilo trochu ohnout – ne úplně, ale jen trochu.

– Velmi dobře! – řekl Ježek. – Ale dost, už ne. Tvůj obličej dokonce zmodral. Teď mě prosím drž ve vodě ještě jednou! Zkusím plavat bokem. Řekl jsi, že to bylo velmi snadné.

A Ježek zase začne plavat. Tohle byla jeho druhá lekce. Želva plavala vedle něj.

– Velmi dobře! – řekla. – Ještě trochu a budeš plavat stejně dobře jako Keith. A teď buď tak laskav a rozepni tkaničky na mé mušli o další dvě dírky, zkusím se předklonit. Říkáte, že je to velmi snadné. Painted Jaguar bude překvapen!

– Velmi dobře! – zvolal Ježek, celý mokrý po plavání v bahnité řece Amazonky – Tak dobře se schoulíte – stejně jako moji bratři a sestry. Říkáte dvě díry? Dobře, jen nebuďte tak nahlas, jinak to Malovaný jaguár uslyší. Buďte odvážní! Až skončíte, zkusím se ponořit a zůstat pod vodou déle. Říkáte, že je to velmi snadné. Painted Jaguar bude překvapen! Ale jak se štíty na vaší mušli posunuly! Dříve byli vedle sebe, ale nyní jsou jeden na druhém.

“Je to proto, že se stáčím do klubíčka,” řekla Želva “A u tebe došlo ke změně.” Předtím jsi vypadal jako kaštan, ale teď jsi jako šiška jedle. Všechny ostny se slepily a staly se z nich šupiny.

– Opravdu? – zvolal Ježek – To proto, že jsem zmokl ve vodě. Painted Jaguar bude překvapen!

Až do rána si tedy pomáhali, a když slunce vystoupilo vysoko nad zem, sedli si k odpočinku a osušení. A když se na sebe podívali, všimli si, že jsou úplně jiní než oni sami.

Pak posnídali a želva řekla:

– Milý Ježku, už nejsem stejný jako včera. Ale myslím, že teď už budu umět Jaguara náležitě pobavit.

“Jen jsem chtěl říct to samé, slovo od slova!” – zvolal Ježek – Podle mě jsou šupiny lepší než nějaké trny, navíc už umím plavat. Painted Jaguar bude překvapen! Pojďme a najdeme ho.

Brzy našli Jaguára. Stále si pohrával se zraněnou tlapou. Když se před ním objevili, byl tak překvapen, že začal couvat a třikrát se převrátil přes vlastní ocas.

– Dobré ráno! – řekl Ježek Trnitý. — Jaké je nedocenitelné zdraví vaší matky?

“Děkuji, je v dobrém zdraví,” odpověděl jaguár. – Ale prosím, netrestejte mě, nepamatuji si dobře vaše jména.

– Oh, jak jsi laskavý! – řekl Ježek – Koneckonců, zrovna včera ses mě pokusil vyškrábat z mé ulity.

“Ale včera jsi neměl skořápku – včera jsi byl pokrytý jehlami.” Kdo by to měl vědět, když ne já? Podívej se na mou tlapu!

“Ještě včera,” řekla Želva, “jsi mi řekl, ať se vrhnu do vody, abych se utopil v bahnité řece Amazonce, ale dnes už mě nechceš ani znát.” To jsi tak hrubý a zapomnětlivý!

Zapomněl jsi, co ti řekla tvoje matka? – zeptal se Rozzlobený pichlavý ježek. „Řekla ti jasně:

Kdo se schoulí do klubíčka
Pokládaný jako želva.
Kdo plave ve vodě
Říká se mu Ježek.

Pak se oba schoulili do klubíčka a vydali se na projížďku kolem Jaguaru, váleli se, váleli, váleli. Dokonce i jeho oči se začaly točit jako kola na voze.

Utekl a zavolal matce.

“Mami,” řekl, “v lese jsou nová bezprecedentní zvířata!” O jednom jste řekl, že neumí plavat, ale plave. O druhém jsi řekl, že se neumí stočit, ale stočí se. A zdá se, že měli společné oblečení. Předtím byl jeden hladký a druhý pichlavý, ale nyní jsou oba pokryté šupinami. Navíc se točí a točí a točí tak moc, že ​​se mi točí hlava.

-Ach, synu, synku! – řekla Jaguárova matka a ladně zamávala svým půvabným ocasem. – Ježek je ježek a co by to mělo být, když ne Ježek? Želva je želva a želvou navždy zůstane!

– Ale tohle vůbec není Ježek! A Želva už vůbec ne! Je to malý Ježek a Želva, ale nevím, jak se to jmenuje.

– Nesmysl! – Řekla matka Jaguaru. – Každý by měl mít své jméno. Budu tomu zvířeti říkat Armadillo, dokud se pro něj nenajde skutečné jméno. A na tvém místě bych ho nechal na pokoji.

Jaguar udělal, co mu bylo řečeno; Obzvláště věrně dodržoval pokyny své matky, aby nechal toto zvíře na pokoji. Ale nejúžasnější na tom je, milý chlapče, že na bahnité řece Amazonce se od toho dne až do dnešního dne ježek ostnatý a želva pomalá stále nazývají Pásovec. Samozřejmě, že na jiných místech jsou ještě Ježci a Želvy (taky je mám na zahradě), ale nejlepší a nejchytřejší z nich jsou staří Ježci a Želvy, pokrytí šiškami jako jedlové šišky, ti samí, co žili v Vzdálené dny na bahnitých březích Amazonky – vždy se jim říká Armadillos, protože jsou tak inteligentní.

Co ještě potřebuješ, milý chlapče? Všechno fungovalo skvěle, že?

Na vzdálené Amazonce
Nikdy jsem nebyl.
Pouze “Don” a “Magdalene”
rychlé lodě,
Pouze “Don” a “Magdalene”
Chodí tam po moři.
Z přístavu Liverpool
Vždy ve čtvrtek
Lodě vypluly
Ke vzdáleným břehům.
Odplouvají do Brazílie
Brazílie
Brazílie.
A já chci do Brazílie
Ke vzdáleným břehům!
Nikdy nenajdete
V našich severských lesích
dlouhoocasí jaguáři,
Obrněné želvy.
Ale ve slunné Brazílii
moje Brazílie,
Taková hojnost
Neviditelná zvířata!
Uvidíme Brazílii
Brazílie
Brazílie?
Uvidíme Brazílii
Až do stáří?

Překlad K. Čukovskij, S. Marshak

-Ty nevíš, kde je moje želva?
– S klukama na dvoře. Seká ořechy.

Bar. Za pultem je barman. Vleze dovnitř smutná želva.
– Prosím, sklenici vody!
Nalévají jí to. Vezme to a odplazí se pryč. Druhý den se smutná želva s prázdnou sklenicí opět plazí zpět a tiše žádá o další vodu. Třetí den stejná situace. Barmana to už zajímalo a čtvrtý den se zeptal, proč želva nepije u baru, ale vzala si s sebou vodu. Smutná želva odpovídá:
-Nemám čas všechno vysvětlovat. Dům je v plamenech.

— Tati, hrál jsi jako dítě fotbal na dvoře s klukama?
– Samozřejmě, synu.
— Uměli jste dobře hrát?
– Ale záleží na tom, s kým se srovnáváš. Pokud je to s ruským národním fotbalovým týmem, pak ano, hráli jsme skvěle.

Na odpočívadle se potkají dva sousedé.
– Jak se máš, Koljo?
– Ano, je to na hovno, pořád mě to píchá v boku.
– Ukaž mi kde.
– Tady.
– To jsou ledviny.
– Co, pracujete jako lékař?
– Ne, policista.

Mluví dva staříci. Jeden:
– Víš, myslím, že moje žena je mrtvá.
– Kde je?
-Stále v posteli.
– Studená?
– Ano, jako obvykle, ale v kuchyni je nepořádek.

Rozhovor na dvoře:
— Moje teta mluví anglicky. Navštěvuje ji učitel angličtiny.
– Takže moje teta by měla mluvit německy, hrát na trubku, prodávat melouny, řídit Tu-134 a střílet z pistole.

Jeden kluk říká kamarádovi:
„Dovedete si představit, moje žena už druhý měsíc drží speciální dietu – jí jen banány a kokosy.
– No, je výsledek patrný?
– A jak, měl jsi vidět, jak leze po stromech!

— Co dělají nudisté ​​na pláži?
– Chodí kolem a ptají se mě – kde mám oblečení?! No, kde mám oblečení! ?

Chlapec našel na dvoře podkovu, ukazuje ji dívce a ptá se:
– Víš, co to je?
– Ano, chudák kůň chodí bos!

Manžel odjíždí na dlouhou služební cestu a loučí se s manželkou:
— Nemůžu tě nechat tak dlouhou dobu bez cupcaku, tak jsem ti koupil robota v cupcake shopu))
– jak sis mohl myslet! Ano, nikdy tě s nikým nepodvedu! i s robotem!
– Dobře. jak víte. Pokud si to náhle rozmyslíte, stačí zakřičet – LELIK TO ME! a udělá všechno))
Můj manžel odchází.
Uběhnou dva týdny a moje žena se s LELIKEM stále setkává.
Manželka si myslí:
— Samozřejmě, škoda peněz vynaložených na LELIKA: možná to zkusím? co to za nic stojí? A rozhodne se: LELIK TO ME.
LELIK se zapne. 8 hodin práce bez přestání, síly ji opouštějí, ale je tu jeden problém. moje žena neví, jak to vypnout.
Vyčerpaně se plazí k oknu, dívá se ven a vidí školníka Mikhalycha na dvoře, jak zametá dvůr.
– Mikhalych! je tu pouzdro na láhev! Křič – LELIK TO MNĚ.
Mikhalych, bez váhání: LELIK MI.
Uplynul měsíc a půl, manžel se vrací ze služební cesty, na dvoře jsou hromady odpadků, okna v domě jsou rozbitá, na ulici nejsou vidět žádní lidé. Zpoza rohu se objeví Mikhalych s puškou místo koštěte, neoholený, s červenýma očima.
– Mikhalyči, co se stalo? Kde je VŠECHNO.
– Ticho, [m]lya@b. Nevím, KDE VŠICHNI JSOU! ALE. LELIK JE NĚKDE BLÍZKO….