Domácí surikaty, Péče o surikaty, Jak dlouho surikaty žijí, Co surikaty jedí, Kolik stojí surikata, Neobvyklí mazlíčci – 6. května 2022 | 74. ru
Surikaty jsou okouzlující tvorové, ale vyžadují hodně pozornosti. Dnes vám povíme, jak si jedna rodina z Tjumeňu pořídila pár těchto zvířat, potýkala se s obtížemi, ale přesto své mazlíčky zbožňuje. Vyprávíme jim jejich příběh.
Nejzlověstnější surikata
Semjon Gromov / 72.RU
První surikata se objevila v domě Olgy Filimonovové a jejího manžela Sergeje Murzina před necelým rokem. Sergej snil o zvířatech, která by se dokázala legračně postavit na zadní nohy. Dlouho studoval informace o zvířatech a prohlížel si inzeráty. A nakonec se na internetu objevila informace o prodeji surikatí samice.
— Průměrná cena surikaty je 30 tisíc rublů. My jsme tu naši našli s velkou slevou. Nechápali jsme, proč je cena tak lákavá. Ale když jsme se dohodli na koupi a přijeli si ji vyzvednout, všechno se vyjasnilo: tohle byla ta nejzlobivější surikata z celého vrhu, — vzpomíná a směje se Olga Filimonovová. — U surikat dominují samice. A samci — ti jsou tak roztomilí, plyšoví. Mají vymezené role: někteří jsou lovci, někteří ochránci, někteří hlídají mláďata. – Cca. vyd.). Obecně, jako včely, své vlastní kasty. Chlapce jsme si později vzali z kontaktní zoo. S majitelem jsme se předem domluvili, že ho koupíme, jakmile se místním surikatám vylíhnou potomci.
— Když jsem uviděla surikatí holčičku, napadla mě asociace s kresleným seriálem Smešariki. Otočila jsem se k manželovi a řekla: „Zlato, tohle je Njuša!“ A když jsem uviděla kluka, hned jsem řekla: „Aha, a tohle je Grigorij Leps!“ — vzpomíná Olga. — Když se k nám Njuša poprvé nastěhovala, s kočkou si skvěle rozuměla. Ale jakmile jsme si pořídili Grišu, začali ho ti dva doslova vytlačovat. Teď kočku pouštíme do obýváku jen večer, když Njuša a Griša už spí v kleci, — řekla Olga. — Nejdřív jsme chtěli surikaty chovat v Tjumeni. Ale bylo tam příliš mnoho nuancí: tatínkové jedí mláďatům ocasy a uši (olizují je), k tomu velmi obtížná péče a také starosti s tím, kdo štěňata dostane.
Rozbalují bonbóny, kradou vložky do bot
Ti, kteří si chtějí pořídit surikatu, by si měli prostudovat její zvyky. Jsou velmi společenští: žádný host nezůstane bez pozornosti. Zvíře se stejně přijde „seznámit“. Může ale také zaútočit, pokud se člověk chová agresivně nebo dělá příliš prudké pohyby. Proto by surikaty neměly být chovány v domě, kde žijí malé děti. Co dalšího je důležité o těchto zvířatech vědět?
— Neprokousávají se dráty ani nic nepoškozují. Ale jsou pořád v pohybu. Pokud máte doma dlaždice nebo keramické obklady, hned se s nimi rozlučte. Pokud se někde odlepila tapeta, surikaty to jen tak nenechají. Taková zvířata by se neměla dostat do domu s dětmi mladšími pěti let. Zaprvé jsou to predátoři. A zadruhé jsou docela křehká. Njuša spadla ze schodů a zlomila si tlapku, — vzpomíná Olga.
Majitel Njuši a Griši prohlásil, že surikaty nejsou jen zloději sladkostí (mimochodem, čokoláda je jim zakázána), ale také vložek do bot. Pokud necháte boty nebo kozačky bez dozoru, zvířata vytáhnou vložky a navždy je schovají. Zabalené sladkosti na stole nenechávejte – vtipálci je otevřou a rozházejí po celé místnosti. A jedním z nejoblíbenějších špinavých triků surikat z Tjumeně je rybaření. Často loví zlaté rybky v akváriu. Naštěstí zatím žádný z jejich pokusů nebyl úspěšný.
— Surikaty mají tlapky, které senzor rozpozná. Když necháte telefon, můžou ho používat: něco stisknout, procházet obrázky. Stejným způsobem zvládly i náš robotický vysavač. Přijdete, ony ho zapnou a běhají kolem, dokonce na něj můžou i vylézt, — řekla Olga.
Abychom byli spravedliví, surikaty nejsou jen zlomyslné. Jsou to docela přítulná zvířata. Také milují sledování televize se svými majiteli.
– Njuša a Griša milují hokej. Jen sedí a dívají se na puk. Je nemožné je odtrhnout! A Griša taky moc miluje akční film “Riddick”, je v něm pes – jeho oblíbená postava. Dívá se na něj, piště a piště, utíká před ním, – dodal Sergej Murzin.
Jak se starat o zvířata a čím je krmit
Zvířata milují teplo, proto jim majitelé u okna nainstalovali speciální topné lampy. Ty mazlíčkům také dodávají spoustu vitamínů. Njuša a Griša jedí jednodenní kuřata, cvrčky nebo živé madagaskarské šváby, kteří mimochodem mohou z nádoby utéct. Je jim přísně zakázáno jíst ryby.
Chov takového zvířete doma stojí asi tři tisíce rublů měsíčně. Nejdůležitější je najít, kde koupit krmivo. A také, jak se ukázalo, v Tjumeni nejsou žádní veterináři, kteří by surikaty vyšetřovali. Nejbližší je v Jekatěrinburgu.
— Při kastraci jsme narazili na problém s nedostatkem veterináře. Njuša tehdy měla zánětlivý proces – steh jí otekl. A museli jsme s lékařem komunikovat přes videohovor, aby nám řekl, jak ji léčit. Je skvělé, že surikaty nemají specifický zápach. Jsou vycvičené k používání toalety, ale i když se něco pokazí, žádný zápach nebude, — řekla Olga.
Mimochodem, Olgu před koupí varovali: surikata doma určitě potřebuje společníka (jiné zvíře). Pokud ji necháte déle než den úplně samotnou, zemře nudou. Zda je to pravda, nebo ne, osobně nevíme. Ale pro jistotu vás varujeme.