Navody

Umřela mi kočka a já si to dávám za vinu. Jak se vyrovnat se ztrátou domácího mazlíčka? |

Včera v noci mi zemřela kočka, jak moc ji miluji, jsem si uvědomil, až když mi umírala před očima a rukama, dusila se a měla křeče. Vše jsem pochopil, ale příliš pozdě, když jsem hladil její již mrtvé tělo a doufal, že se probudí. Před 2 lety onemocněla urolitiázou, všimli jsme si toho na záchodě, přišel veterinář a ošetřil ji, zdálo se, že vše odeznělo a po 2 letech, asi před 2 týdny, jsem ji najednou našel v divném chování, koukala u podlahy, většinou někde seděla nebo ležela, nejedla, pila velmi zřídka a pak přestala úplně. Pilo se, jen když jsem to přinesl k filtru nebo kohoutku. Byli jsme u veterináře a nejprve se ukázalo, že je slepá, protože nereaguje na světlo, pak krevní testy odhalily akutní selhání ledvin. Okamžitě nám řekli, že to možná nepřežije, předepsali léky, které si vezmeme domů, násilím jsme jí dali léky a krmili injekční stříkačkou, ale před dnem, kdy jsme ji museli po ošetření znovu odvézt k veterináři, už byla velmi špatně, vlezla pod vanu na chladné místo. V noci jsem slyšel její nezdravé mňoukání a hned se ozvalo, pak už začínala umírat, občas se dusila a válela, asi bolestí. Hladil jsem ji a mluvil s ní, přinesl jí misku s vodou, ale nepila. Zvedl jsem ji a odnesl na balkón, zřejmě ji to bolelo a začala zase mňoukat, položil jsem ji na zem a už tam byla poslední část jejího života, dál jsem ji hladil a mluvil na ni, ale po dvou smrtelných bolestech zemřela. Opravdu lituji, že jsem s ní tak často netrávil čas, když onemocněla, utekl jsem před zodpovědností a jak všeho lituji. Kdysi dávno jsem se k ní choval velmi krutě, když jsem se na ni zlobil. To se už dlouho nestalo. Když jsem ji potrestal, nejdřív jsem ji chytil za pačesy, ale pak mi řekli, že to nemůžu udělat a že bych mohl něco poškodit. Začal jsem ji plácat, když jsem ji potrestal. A opravdu mě to mrzí. Co když jsem jí kdysi dávno něčím ublížil, když jsem se k ní občas surově choval, nebo když jsem ji chytil za pačesy, když jsem ji naplácal. Je jako anděl, malé a bezmocné stvoření, nikdy neprojevila agresi, připadám si jako nejhorší stvoření na tomto světě. Onemocněla poté, co jsem s ní zůstal sám asi 2 týdny, matka odjížděla z města. A možná jsem někde něco přehlédl nebo jsem možná udělal něco špatného, ale nepamatuji si co. Všechno to začalo, když se moje matka vrátila. Lékaři uvedli, že hlavními 2 důvody může být trauma nebo těžká otrava něčím, dalšími důvody jsou možné komplikace po operaci (sterilizaci), vrozená onemocnění, následky urolitiázy, které nemusí být zcela vyléčeny. Nevidím smysl života po její smrti, je mi to tak líto, že jsem si toho, že ji mám, nevážil, přijal jsem to jako samozřejmost, myslel jsem, že bude vždy se mnou. Nenávidím se za to, že jsem si dovolil s ní takto zacházet, pravděpodobně je to můj trest, ale zasloužil jsem si mnohem horší. Včera po její smrti jsem ji dal do krabice vedle postele a spal, ráno jsem ji šel pohřbít na zahradu u prarodičů a donekonečna plakal. Cítil jsem se znechuceně, když jsem ji pohřbil, jako bych ji zamykal pod zem, pořád jsem si myslel, že se najednou probudí, ale když jsem se ráno probudil, její tělo už bylo tvrdé a chladné. Kde je teď, zajímalo by mě? Jak rád bych šel tam, kde je ona, abych ji znovu viděl, poprosil o odpuštění za všechno. Milovala mě, i když jsem na ni občas byl hrubý. Možná, kdybych ji tehdy nevzal od jiných majitelů, kteří kočky rozdávali, dostala by lepšího páníčka, možná by její život byl mnohem delší a šťastnější. Pamatuji si, jak jsem ji nosil v bundě a ona se na mě dívala tak dojemnýma očima, plná důvěry. Od té doby si mě pamatovala jako mistra, milovala mě ještě víc než maminku. Rok poté si matka na ulici sebrala další kočku, také hezkou, byla jednodušší, na rozdíl od té, která zemřela, ale neustále si spolu hráli, zvykli si na sebe. Ale ta kočka byla zvláštní, připadalo mi, jako by se ode mě odtrhl velký kus, z mé hrudi, a teď tam byla velká prázdná díra. Cítím, že všechno je bezvýznamné, jsem znechucený myšlenkou, že začnu žít jako předtím, ale nevěřím, že bych mohl. Znechucuje mě pomyšlení, že budu v klidu něco dělat, hrát hry, jíst, když kočka zemřela nejspíš kvůli mně. Ráno, než jsem ji šel pohřbít, jsem chodil po bytě a vzpomínal na místa, kde seděla, na její zvyky, zvyky, prohlížel si její fotku a vzlykal. Udělal jsem obrovskou chybu a zdá se, že už nikdy nic nebude jako dřív. Proč jsem všechno pochopil tak pozdě?

Přečtěte si více

Kam můžete na zahradě dát piliny?